Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Epitaf Františkovi

24. 04. 2017 9:26:02
Já ho znal. Byl o rok starší, byl ze stejného města. V osmé třídě jsme horko těžko poskládali tým na fotbalový turnaj, který pořádala jeho škola.

Tam jsem ho potkal. „To je on, to je Rajty,“ špitali mi už při nástupu kluci, kteří fotbal opravdu hráli. „No a co?“ opáčil jsem nechápavě. „Ten jim to vyhraje,“ a kývali hlavami směrem k modrým dresům 3. Základní školy. Ten jeho byl navíc ozdoben kapitánskou páskou.

Pamatuji si, že nastoupili hned na úvod. Seděl jsem na žíněnkách u rozcvičovny a sledoval dění na place. Nemáme proti nim nejmenší šanci, došlo mi po několika minutách, kdy přesné přihrávky a střely nemohly být už jen dílem náhody. Ztratil jsem zájem hledat v jejich hře nějaké slabiny, jak nás nabádal učitel. Můj pohled, jako lampa divadelního osvětlovače, se zaměřil na jedinou postavu.

Tenkrát jsem hrál závodně tenis, a jeho pohybům jsem nerozuměl. Nedocházelo mi, proč si vybírá tohle nebo tadyto místo, proč co chvíli stojí, proč jednou křikne a podruhé hvízdne, dřív než... akci dokončil. Pár vteřin poté už do sebe všechno zapadalo. Každý v sále to viděl, a po jeho kontaktu s míčem se pravidelně ozýval sborový užaslý výdech.

Byl jako duch ve světle modrém závoji. Nikdo ho nemohl zastavit. Jakoby se ho nikdo ani nemohl dotknout, aby ho rozkolísal. Nastavené nohy a vytrčené lokty překonával s lehkostí a samozřejmě. Byla to jeho hra.

To je on, ten jim to vyhraje, vedralo se mi do mysli, a já si v tu chvíli přál, aby tohle někdy někdo řekl o mně. Představoval jsem si, jak nastupujeme k finále na tenisovém mistrovství republiky, a někdo si na mě takhle ukazuje.

Poslední zápas ve skupině jsme hráli proti jeho týmu.

Stál jsem u středového kruhu naproti němu a přál si, aby naše role byly obrácené. Pak ale rozhodčí zapískal a já se vrhnul do boje. S vervou a bez respektu. V záplavě modrých dresů nebyl čas pozorovat kdo je kdo, navíc když míč občas propadl i ke mně... Udeřil jsem ho, jak nejvíc to šlo, a najednou! on vletěl do brány. Dal jsem branku na 1:0!

Samozřejmě šlo o náhodu. Což se taky ukázalo ve zbytku utkání, které jsme prohráli 1:6.

Pět z těch šesti gólů nám dal František Rajtoral.

Když zápas skončil a já, splavený a snad i trochu zmatený tím výpraskem, ještě tápal po hřišti, přišel ke mně. Položil mi ruku na rameno a řekl: „Dneska jsi hrál dobře.“ Nechápavě jsem na něj pohlédl. Dobře? blesklo mi hlavou, ale nezmohl jsem se na jakoukoliv odpověď. Jen jsem viděl v jeho očích, že to povzbuzení není strojené, že ho myslí upřímně. Pak ještě dodal: „To byl jediný gól, který jsme ve skupině dostali.“

Autor: Karel Kapek | pondělí 24.4.2017 9:26 | karma článku: 25.74 | přečteno: 2406x

Další články blogera

Karel Kapek

Ověření totožnosti v Účtu iDnes

Děkujeme za váš zájem o Účet iDnes, bohužel se vyskytly pochybnosti o jeho pravosti. V souladu s pravidly nám zašlete doklad sloužící k ověření, dočetl se dnes v e-mailu Karel.

23.5.2017 v 8:19 | Karma článku: 15.53 | Přečteno: 465 | Diskuse

Karel Kapek

Sonet naslepo

Potkal jsem ji jednou, jen jedinkrát - na druhou schůzku nepřišla. Neznám ani její příjmení. Vím jen, že žije v Kodani. Napsal jsem jí tedy do láhve, a tu rozbil o navigaci na Přemyslově nábřeží. Ať už se voda postará..

21.5.2017 v 22:47 | Karma článku: 7.14 | Přečteno: 156 | Diskuse

Karel Kapek

Muž, který už nečetl

Honosná barokní klenba, po stranách sloupy s těly vlnitými jako rohy Derbyho antilopy, podpírající falešné patro s mosazným brlením, a pod nohama mramor, přesný a těžký. Knihovna.

26.3.2017 v 10:25 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 395 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marketa Kadhi

Na pláži

Vůbec by mě nenapadlo popisovat své dojmy z dovolené, nebo psát o tom, co se dá vidět na pláži, dokud jsem tam nepotkala vílu.

27.6.2017 v 18:16 | Karma článku: 12.75 | Přečteno: 655 | Diskuse

Karel Trčálek

Já jsem taky zarytý liberální demokrat!

Radostí mi praskla žilka, když jsem se dozvěděl, že nejsem tady na blogu jediným zarytým liberálním demokratem, že je nás tady povícero

27.6.2017 v 17:30 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 269 | Diskuse

Libuse Palkova

Je to ještě čeština?

Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.

27.6.2017 v 16:47 | Karma článku: 26.92 | Přečteno: 771 | Diskuse

Milan Šupa

Jak dojít ke spojení se Světlem?

Prožití spojení se Světlem je nejmocnějším a nejzásadnějším prožitkem, kterého se může člověku zde na zemi dostat. Má schopnost od základů změnit celý jeho dosavadní život.

27.6.2017 v 15:15 | Karma článku: 7.48 | Přečteno: 153 | Diskuse

Josef Komárek

Také jsem se necítil ubohým zakomplexovaným buranem.

Co všechno se člověk nedozví o pražských kavárenských intelektuálech (díky panu Petříkovi). Což jsou převážně individua, která plodí jen slova, slova, slova ..., a pohrdají obyčejnými pracujícími lidmi, kteří je celý život živí.

27.6.2017 v 13:50 | Karma článku: 37.79 | Přečteno: 1746 | Diskuse
Počet článků 39 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 483

Příběhy lásky, nenávisti a odpuštění.   

karelkapek69(zavináč)gmail.com

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.