Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Epitaf Františkovi

24. 04. 2017 9:26:02
Já ho znal. Byl o rok starší, byl ze stejného města. V osmé třídě jsme horko těžko poskládali tým na fotbalový turnaj, který pořádala jeho škola.

Tam jsem ho potkal. „To je on, to je Rajty,“ špitali mi už při nástupu kluci, kteří fotbal opravdu hráli. „No a co?“ opáčil jsem nechápavě. „Ten jim to vyhraje,“ a kývali hlavami směrem k modrým dresům 3. Základní školy. Ten jeho byl navíc ozdoben kapitánskou páskou.

Pamatuji si, že nastoupili hned na úvod. Seděl jsem na žíněnkách u rozcvičovny a sledoval dění na place. Nemáme proti nim nejmenší šanci, došlo mi po několika minutách, kdy přesné přihrávky a střely nemohly být už jen dílem náhody. Ztratil jsem zájem hledat v jejich hře nějaké slabiny, jak nás nabádal učitel. Můj pohled, jako lampa divadelního osvětlovače, se zaměřil na jedinou postavu.

Tenkrát jsem hrál závodně tenis, a jeho pohybům jsem nerozuměl. Nedocházelo mi, proč si vybírá tohle nebo tadyto místo, proč co chvíli stojí, proč jednou křikne a podruhé hvízdne, dřív než... akci dokončil. Pár vteřin poté už do sebe všechno zapadalo. Každý v sále to viděl, a po jeho kontaktu s míčem se pravidelně ozýval sborový užaslý výdech.

Byl jako duch ve světle modrém závoji. Nikdo ho nemohl zastavit. Jakoby se ho nikdo ani nemohl dotknout, aby ho rozkolísal. Nastavené nohy a vytrčené lokty překonával s lehkostí a samozřejmě. Byla to jeho hra.

To je on, ten jim to vyhraje, vedralo se mi do mysli, a já si v tu chvíli přál, aby tohle někdy někdo řekl o mně. Představoval jsem si, jak nastupujeme k finále na tenisovém mistrovství republiky, a někdo si na mě takhle ukazuje.

Poslední zápas ve skupině jsme hráli proti jeho týmu.

Stál jsem u středového kruhu naproti němu a přál si, aby naše role byly obrácené. Pak ale rozhodčí zapískal a já se vrhnul do boje. S vervou a bez respektu. V záplavě modrých dresů nebyl čas pozorovat kdo je kdo, navíc když míč občas propadl i ke mně... Udeřil jsem ho, jak nejvíc to šlo, a najednou! on vletěl do brány. Dal jsem branku na 1:0!

Samozřejmě šlo o náhodu. Což se taky ukázalo ve zbytku utkání, které jsme prohráli 1:6.

Pět z těch šesti gólů nám dal František Rajtoral.

Když zápas skončil a já, splavený a snad i trochu zmatený tím výpraskem, ještě tápal po hřišti, přišel ke mně. Položil mi ruku na rameno a řekl: „Dneska jsi hrál dobře.“ Nechápavě jsem na něj pohlédl. Dobře? blesklo mi hlavou, ale nezmohl jsem se na jakoukoliv odpověď. Jen jsem viděl v jeho očích, že to povzbuzení není strojené, že ho myslí upřímně. Pak ještě dodal: „To byl jediný gól, který jsme ve skupině dostali.“

Autor: Karel Kapek | pondělí 24.4.2017 9:26 | karma článku: 25.61 | přečteno: 2387x

Další články blogera

Karel Kapek

Sonet naslepo

Potkal jsem ji jednou, jen jedinkrát - na druhou schůzku nepřišla. Neznám ani její příjmení. Vím jen, že žije v Kodani. Napsal jsem jí tedy do láhve, a tu rozbil o navigaci na Přemyslově nábřeží. Ať už se voda postará..

21.5.2017 v 22:47 | Karma článku: 5.66 | Přečteno: 120 | Diskuse

Karel Kapek

Muž, který už nečetl

Honosná barokní klenba, po stranách sloupy s těly vlnitými jako rohy Derbyho antilopy, podpírající falešné patro s mosazným brlením, a pod nohama mramor, přesný a těžký. Knihovna.

26.3.2017 v 10:25 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 380 | Diskuse

Karel Kapek

Pro jednu vlaštovku

Někdy prostě víte, že to co píšete, stejně skončí v šuplíku, zaházené prachem a dalšími dopisy od podobných naivků. Ale nedá vám to.

8.3.2017 v 12:31 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 221 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Šmíráctví chvilek pod psa

,,...nekoukejte se, co to děláte?... pryč, to se nedělá!"...Zahánění očí divokými neklidnými psy a uvnitř do chřtánu vražená tyč až na dno žaludku. Nehybnost a strach umíchaný v koktejl lítosti, neschopnosti a tetelení sebe sama.

23.5.2017 v 2:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

Jana Slaninová

Když si přejete narození malé princezničky, obdržíte draka

Lidi v očekávání svého prvního potomka trpí utkvělými představami malinkých princezniček a nebo dokonce princátek. Naši se jedenáct let snažili o potomka. Ano, potomka. Kluka. Dostali trest. Narodila jsem se já.

22.5.2017 v 22:07 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 158 | Diskuse

Petr Omelka

22. května 1618 se vyhazovali ministři z okna. A co dnes?

Čeští stavové to sice tehdy vzali z gruntu, ale třetí pražská defenestrace 22. května 1618 měla vypadat jako regulérní vykonání rozsudku. O co tehdy šlo a proč se házelo z okna.

22.5.2017 v 21:10 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 291 | Diskuse

Jarka Jarvis

Maminkóóó, kup mi počitáááč

Počítače jsou zařízení, jež nám usnadňují práci, kterou bychom bez nich vůbec neměli. Přesto se do jejich tenat zaplétáme čím dál, tím víc, což je (když o tom tak přemýšlím) vlastně v pořádku. Vždyť práce šlechtí člověka,

22.5.2017 v 20:25 | Karma článku: 8.11 | Přečteno: 276 | Diskuse

Jan Tichý

Víno, budiž pochváleno

Benátky nad Jizerou se mohou pochlubit zámeckou vinicí. A tento lahodný mok se na zámku oslavuje. Letos 3. června proběhne již 13. ročník akce Benátecký hrozen.

22.5.2017 v 19:10 | Karma článku: 6.54 | Přečteno: 130 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 15.88 Průměrná čtenost 478

Příběhy lásky, nenávisti a odpuštění.   

karelkapek69(zavináč)gmail.com

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.