Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Všichni ho viděli

23. 12. 2016 23:51:41
Buď vidět, a nebo být viděn... Jak to, že obojí naráz není možné? ptal se sám sebe, a celý jeho dosavadní život jen krčil rameny.

Kdykoliv na něčem ulpěl pohledem, a ono si to všimlo, nikdy to nezůstalo stejné, zčervenalo to či ucuklo, a už vůbec nikdy se to prostě nezačalo dívat zpět. A ne proto, že by byl ošklivý, otrhaný nebo opilý, ne. Vždyť to zkuste sami... na eskalátoru, ve výtahu, v kavárně... a poznáte. A v tom druhém případě – když se chtěl ukázat – samolibě si vykračujíc středem parketu, refýže či perónu, neviděl, pochopitelně, zase on nic z okolí. Pozornost měl totiž obrácenou naruby, dovnitř. No, jak jsem říkal: buď vidět, a nebo být viděn.

S jinými smysly se to má podobně. Slyšet, a nebo být slyšen. Smyl pro humor: bavit, a nebo být baven. Smysl pro povinnost: vést, a nebo být veden. Nebo ne? Anebo mnohem dál: platit, a nebo vydělávat; pomáhat, a nebo přijímat pomoc; myslet, a nebo cítit. A co když... ach, Bože! Milovat, a nebo být milován?

Nebyl si jistý. Nebyl si jistý, byl zmatený. Zmatený – dostával mat za matem (jeho táta hrával ligu v šachu – pozn. autora). A to taky moc nepomáhalo – prohrávat. To je totiž další dichotomie – prohrát, a nebo vyhrát – takže zase žádné zjednodušení. Celé se to akorát zamotávalo. Snad teda... až úplná redukce hamletovská! napadlo ho. Být, a nebo nebýt. Ale takhle daleko ho svět zajít nenechal.

Místo toho mu poodhalil tajemství vyšehradských lamp.

Ony jsou – jaksi nehospodárně – rozsvěcovány ještě před setměním. Dívají se do oblohy, na západě zčervenalé a potrhané leteckými koridory; rámují dokonalé figury stromů, i nedokonalé, byť docela uspokojivé lidské výtvory – opevnění, baziliku, rotundu, letní divadlo, dláždění... a mrkají po lidech, psech i po sobě navzájem, a celou tu dobu do soumraku svítí, i když je ještě poměrně dobře vidět, i když vlastně ještě nejsou vůbec potřeba. A proto neoslňují.

Všimnul si toho. Měl vážně pocit, že ty lampy vidí. Ony vidí, a on je vidí – najednou. A tak chodil pozorovat tu lucernovou eskapádu den co den, na těch pár desítek minut před soumrakem, než se denní světlo vytratilo úplně a lampy si uvědomily svou důležitost. Chodil se od nich učit, jak nebýt – byť jen na chvíli – potřeba. Má to něco společného s mojí otázkou, říkal si.

Každému bude jasné, že od té chvíle se pro něj věci odvíjely snadněji.

Až nakonec jednoho večera v předsálí Nové scény Národního divadla...

Vypravil se na to představení sám, ale o přestávce neměl pocit, že by tam někdo chyběl, naopak, bylo tam dost všeho. Z jícnu schodiště, po stěně vzhůru až na strop, se táhly lesklé stříbrné paprsky a tvořily zvláštní stromovou strukturu. Nejzazší větve dosahovaly téměř až nad střed mramorem vyložené haly. Právě tam se postavil. Na zdi oddělující foyer od sálu blikala obrazovka se smyčkou upoutávek na jiná představení, na straně k piazzettě viselo obří plátno s jakousi tkanou čtvercovou sítí, a poslední prosklený bok přiváděl teple nazlátlé světlo lamp z Národky. Tak tam stál, díval se a poslouchal.

Slečna s šátkem, asi skrývajícím holá místa po rakovinové léčbě. A nebo ne? přemýšlel snad celou minutu. Tenhle pán se nudí, proč? A proto! Támhle jde jeho paní, uvrtala ho, on očividně nechodí do divadla často – necítí se v obleku. Dva roztomilí drobní Jihoameričané, jako párek papoušků. Lidé zestejní, když jsou spolu dost dlouho, to bude jejich případ. Tři kamarádky štěbetající pod tou čtvercovou sítí, jakoby hrály scrabble se skutečnými slovy, říkal si. A tak dál a dál.

Vzduch v hale byl chladný. Cítil ho na tvářích, ale celých dvacet minut se ani nepohnul. Ruce zastrčené do kapes, na sobě vlněné fialové sako a pod ním seprané a děravé černé tričko – nikterak dobrá kombinace, no a? On přece nebyl v ten moment potřeba. A lidé kolem to tak vnímali. Jeho pohledy je nijak nepobuřovaly, nepopoháněly k ucuknutí, nebyly pro ně ohrožující ani vtíravé. A tak viděl všechno. Poprvé se o ně skutečně zajímal.

I když původně jakoby patřil do řady na víno, které rozlévali pod tou blikající obrazovkou, lidé postupně pochopili, že se nikam neposouvá, a fronta se podivně zahla a vydělila ho. Pak se zakroutila notně, takže stál ve středu docela osamocený. Od té chvíle už nikdy nikdo neprošel těsně kolem něj, každý, byť potřeboval docela běžnou diagonálu, kráčel trochu do obloučku, takříkajíc portálovou divadelní chůzí. Nechávali mu prostor k divení se.

Během té přestávky se to stalo...

Když se po druhém zazvonění šel usadit na své místo, doprostřed čtvrté řady odspoda, lidé ochotně vstávali, usmívali se a zdravili ho jako starého známého. Jak procházel, dokonce zaznamenal přátelské pokyvování z řad okolo. On si ty tváře pamatoval, ale s prazvláštně příjemným úžasem mu docházelo, že každý z nich si ho během pauzy všimnul. Všichni ho viděli.

A to je celé tajemství. On je viděl, a oni jeho, on je bavil, a oni jeho, on je vedl a oni jeho, a konečně, on je v tu chvíli asi miloval...

Autor: Karel Kapek | pátek 23.12.2016 23:51 | karma článku: 9.36 | přečteno: 330x

Další články blogera

Karel Kapek

Sonet naslepo

Potkal jsem ji jednou, jen jedinkrát - na druhou schůzku nepřišla. Neznám ani její příjmení. Vím jen, že žije v Kodani. Napsal jsem jí tedy do láhve, a tu rozbil o navigaci na Přemyslově nábřeží. Ať už se voda postará..

21.5.2017 v 22:47 | Karma článku: 5.66 | Přečteno: 120 | Diskuse

Karel Kapek

Epitaf Františkovi

Já ho znal. Byl o rok starší, byl ze stejného města. V osmé třídě jsme horko těžko poskládali tým na fotbalový turnaj, který pořádala jeho škola.

24.4.2017 v 9:26 | Karma článku: 25.61 | Přečteno: 2387 | Diskuse

Karel Kapek

Muž, který už nečetl

Honosná barokní klenba, po stranách sloupy s těly vlnitými jako rohy Derbyho antilopy, podpírající falešné patro s mosazným brlením, a pod nohama mramor, přesný a těžký. Knihovna.

26.3.2017 v 10:25 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 380 | Diskuse

Karel Kapek

Pro jednu vlaštovku

Někdy prostě víte, že to co píšete, stejně skončí v šuplíku, zaházené prachem a dalšími dopisy od podobných naivků. Ale nedá vám to.

8.3.2017 v 12:31 | Karma článku: 9.98 | Přečteno: 221 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (95)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O koních, můrách a příjezdu mladých pracovníků. Vancouver, duben 2001.

22.5.2017 v 20:45 | Karma článku: 5.27 | Přečteno: 87 | Diskuse

Dita Jarošová

Hltám čas nalačno...

Haiku jakési: Čas mne i vás obklopuje naše země řepce vzkvétá. vypusťme Krakena vstříc žlutému nebezpečí!

22.5.2017 v 14:09 | Karma článku: 5.48 | Přečteno: 143 | Diskuse

Jiří Růžička

Strach na kolejích aneb Jak přelstít voliče a vyhrát volby (14/21)

Únosci vlaku ztratili papír s šéfovými požadavky, a tak musejí improvizovat. Jindru napadlo žádat, aby se k němu vrátila jeho dávná láska Martička. Do příběhu o zločinu, lásce a posedlosti mocí se chystají zasáhnout politici.

22.5.2017 v 13:36 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 270 | Diskuse

Šárka Medková

Lapálie s Drtikolem

Motto pro dnešek: chceš-li býti středem pozornosti, měj u sebe nějaké hyper dítě. Nebo extází nadopovanou zebru. Obojí ti zaručí nevídanou popularitu.

22.5.2017 v 8:30 | Karma článku: 16.32 | Přečteno: 501 | Diskuse

Karel Kapek

Sonet naslepo

Potkal jsem ji jednou, jen jedinkrát - na druhou schůzku nepřišla. Neznám ani její příjmení. Vím jen, že žije v Kodani. Napsal jsem jí tedy do láhve, a tu rozbil o navigaci na Přemyslově nábřeží. Ať už se voda postará..

21.5.2017 v 22:47 | Karma článku: 5.66 | Přečteno: 120 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 15.88 Průměrná čtenost 478

Příběhy lásky, nenávisti a odpuštění.   

karelkapek69(zavináč)gmail.com

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.